Vítám vás pozdravem kvak, kvak, přátelé,
právě jste se ocitli na mém webu a doufám, že se vám bude líbit alespoň z poloviny tak, jako mně.
Asi by bylo slušné, kdybych se vám představil a řekl něco o sobě. Doma mi říkají různě, ale jsem Pan Žabák. Život mám pohnutý, ani si nepamatuji, že bych byl někdy pulcem… V podstatě jsem začal žít až ve chvíli, kdy mě Ivoš s Věrou vyhrabali v jednom sekáči, když hledali rekvizity pro divadlo. Byla to láska na první pohled. Trochu jsem se bál, že za mě tu dvacku nezaplatí, ale moje obavy byly zbytečné, žijeme spolu už spoustu let a stále nás to baví. Z počátku jsem cestoval pouze na zapřenou, to mě bavilo nejvíc! Probíhalo to tak, že když někdo někam cestoval, dostal mě sebou. Muselo to být tajně, tak aby mě cestovatel našel až na místě. Cpali mě do kufrů, spacáků, krabic… doručovali mě i případní kamarádi, kteří cestovali stejným směrem. Chudák cestovatel zpravidla těsně před odjezdem všechno prohlédl, aby mě objevil a nechal doma, ale já se tlačil skrčený v koutečku ranečku a ani nedutal. Hlavně Věra je vynalézavá a protlačila mě do Ivošova zavazadla vždycky! Dneska už je to pohodička, berou mě sebou všichni na férovku. Ivoš má teď Lucinku a Věra Luďka a i ti dva mě mají mooooc rádi, už jsem s nimi prolezl pěkný kousek světa. Konečně, můžete se o tom přesvědčit sami. Rád vám poskytnu fotky z mého soukromého zeleného archivu.
Se srdečným kvak, kvak
váš Žabák
